Pevné disky

Využívají principu magnetizace materiálu a pracují se dvěma stavy informace - 0, 1.

pix13_1.gif (1662 bytes)

 

Princip zápisu:

pix13_2.gif (2580 bytes)

Cívka, kterou prochází proud, vytváří magnetické pole, které je vedeno přes jádro zapisovací hlavy v magnetické vrstvě. V místě štěrbiny prochází magnetické pole na materiál, magnetizuje ho. Směr magnetizace závisí na směru zápisového proudu. Velikost zmagnetování závisí na šířce štěrbiny.

 

Princip čtení:

pix13_3.gif (3015 bytes)

Je založeno na principu elektromagnetické indukce. Na vývodech cívky, která se nachází v magnetickém poli, lze naměřit napětí vždy ve chvíli, kdy se toto pole mění. Tzn. při přechodu 0 na 1 a z 1 na 0 se indukuje v cívce napětí. Z tohoto napětí se získává (odvozuje) zapsaná informace.

  

Pamě?ové médium se skládá z nosné části (disk) a z citlivé vrstvy (oxid kovu). Disková jednotka je zařízení, které umožňuje operačnímu systému využívat pamě?ové médium pro zápis a čtení. Skládá se: disk s vrstvou citlivého materiálu, synchronní motorek, vystavovací mechanismus, čtecí a záznamové hlavy. Hlavičky jsou přemís?ovány pomocí motorku nad definovaná místa nad diskem. Pro vystavení se používají dva různé mechanismy:

- krokové motorky - systém nemá naváděcí mechanismus, má jen indikátor stopy 0. Při vyhledávání najede nejprve na stopu 0 a pak krok po kroku k vyhledávané stopě.

- lineární motorek - je používanější, rychlý a přemís?uje hlavy na základě informací, které jsou uvedeny na pevném disku.

 

Základní pojmy:

Cylindr je souhrn všech stop daného čísla na všech površích.

Sektor je oblast disku vytvořená při fyzickém formátování.

Stopa - každá strana je rozdělena do soustředných stop.

IBM formát pro sektor má velikost 512 B.

 

DOS organizuje data po sektorech. Disky jsou rozděleny do absolutních sektorů a sektory jsou spojovány do clusteru (alokační jednotky pamě?ového prostoru).

pix13_4.gif (2576 bytes)

 1.Master Boot Record - obsahuje informace o rozdělení disku, zaváděcí instrukce, cylindry, které obsahují operační systém

2. FAT

3. Alokace

4. Soubor

6. Kořenový adresář

  

Položka, uvedena v adresáři se vztahuje k 1.clusteru daného souboru

 

Adresář:

Jméno

Přípona Atributy Datum posl. změny Čas posl.změny 1.cluster Délka souboru

např.

ZIDEK DAT žádné 5.11.95 3:20:25p 40,00 11271,00

40,00 = ukazatel do tabulky FAT

Tabulka FAT

39,00 EOF
40,00 41,00
41,00 42,00
43,00 44,00
44 BAD
45,00 68,00
68,00 69,00
69,00 EOF

Tabulka FAT obsahuje:
číslo...............cluster
EOF...............konec souboru
BAD..............vadný sektor

 

Prokládání disku: 

Při pravidelném rozdělení sektorů dochází k tomu, že je načten jeden sektor do BUFFERU řadiče disku. Provádí se kontrola správnosti přečtených dat (parita atd.). Při rychlosti otáčení 3600 až 7200 ot/min se nestihne čtení následujícího druhého sektoru, protože čtecí hlava je už nad dalším sektorem (muselo by se čekat až se celý disk znovu otočí, což by zpomalovalo čtení)   Proto se používá posunuté rozložení tzv. prokládání např. 1 : 3, 1 : 6 atd. Data jsou zapisována do každého n-tého sektoru

 Příklad prokládání 1 : 6  Příklad prokládání 1 : 1

 Některé řadiče disků používají prokládání 1:1. Čtení probíhá na principu, že do bufferu řadiče je načtena celá stopa (cylindr) a řadič pak data zpracuje. Tento systém se nazývá bufferizace stopy.

 


Související odkazy

http://www.fi.muni.cz/usr/pelikan/ARCHIT/TEXTY/HARD.HTML