Interpunkce
Čárka ve větě jednoduché
a, i, nebo
Růže a karafiát. Ostěp i disk. Ovocné stromy nebo jehličnany.- čárku nepíšeme, oba členy jsou na stejné úrovni = rovnost členů.
buď-anebo, buď- nebo
Dopisy buď posíláme obyčejně, nebo doporučeně.- čárku píšeme, význam důrazně rozlučovací.
a to, a sice
Přijdu zítra, a to v deset. Přijdu zítra,a sice v deset. - čárku píšeme, část věty uvozená a to, a sice upřesňuje předchozí tvrzení.
Dostal pětku a to jej zarmoutilo.- čárku nepíšeme, a je spojka souřadicí, to je zájmeno ukazovací.
ani
Není doma ani ve škole.- čárku nepíšeme.
Není ani doma, ani ve škole.- čárku píšeme, opakované ani má význam silně rozlučovací.
jako
Zahráli stejně dobře jako posledně.- čárku nepíšeme, za jako nenásleduje celá věta.
Zahráli stejně dobře, jako tomu bylo posledně.- čárku píšeme, za jako následuje celá věta.
Postavy jako Hurvínek, Spejbl a Mánička jsou známé loutky.- čárku nepíšeme, jako uvozuje výčet věcí, který je nutný pro smysl věty.
Různé druhy stavebních strojů, jako bagry, jeřáby a rýpadla, vyrábíme u nás i dovážíme ze zahraničí. -čárky píšeme z obou stran, jako uvozuje výčet věcí, který lze z věty vypustit, aniž se poruší její smysl. Výčet nahrazuje souhrnně výraz různé.
čili, neboli
Báseň epická čili ( neboli ) výpravná. Názor akceptujeme čili ( neboli ) přijímáme.- čárku nikdy nepíšeme.
tj., event., kupř., např.
Dopis z minulého měsíce, tj. z 15. května, jsme postoupili svému zástupci. Přijdu večer, event. až zítra ráno. Přečti si nějakou knihu, např. ( kupř. ) Párala.- čárku píšeme, popř. obě ( před i za ).
jednak-jednak, dílem-dílem, zčásti-zčásti, jak-tak, buď-nebo ( anebo )
Máme rádi jak knihy o přírodě, tak společenské romány. Jednak ( dílem ) jsme pracovali, jednak ( díle ) odpočívali. Buď už začneš konečně pracovat, nebo vše špatně dopadne.- čárku píšeme před druhým spojovacím výrazem.
než, či, co
Četl lépe než jeho bratr. Přijdu v neděli či pondělí. Dohodli totéž co posledně.- čárku nepíšeme, za spojovacími výrazy nenásleduje celá věta.
Hráli mnohem lépe, než tomu bylo posledně. Navštívíš nás zítra, či se stavíš až v sobotu ? Platí totéž, co jsme dohodli před týdnem.
- čárku píšeme, následuje celá věta.
Ustálená spojení
Šli cestou necestou. Rebelovali staří mladí. Šli lesem křížem krážem. Bil ji hlava nehlava. Mám pět šest nových knih. Jezdí na hory v zimě v létě. Bojí se čím dál tím víc. Musíš to udělat chtěj nechtěj. Myslil na ni vstávaje lehaje. Je to známo široko daleko. Po dvou po třech dnech to poznáš.- mezi ustálenými výrazy čárku nikdy nepíšeme.
Časový údaj
Lékař ordinuje v pondělí, v úterý a ve čtvrtek. Začátky představení jsou ve čtyři, v šest a v osm hodin.- čárku píšeme, časové údaje jsou významově rovnocenné.
Datum
V Ostravě dne 24. dubna 1991 Ostrava dne 24. dubna 1991 Ostrava 24. dubna 1991- čárku nepíšeme.
Citoslovce ve větě
Brrr, to je zima ! To je špína, fuj !- čárku píšeme, citoslovce se považují za samostatné ve výpovědi.
No tak dobře. Ach můj milý. Oh kdybyste věděli.- čárku nepíšeme, citoslovce tvoří součást věty.
Vtom prásk do stěny. Hajdy spát.- čárku nepíšeme, citoslovce zastupuje větný člen.
Volně vložené výrazy ve větě
Ve městě, v samém jeho centru, bylo již otevřeno mnoho soukromých obchůdků. Přišel k nám ze západních Čech, od bavorských hranic.
- volně vložené výrazy oddělujeme čárkami od ostatních částí věty ( lze je vypustit, aniž se smysl věty změní )
Čárka před spojkou "a"
víceslovná vsuvka se spojkou a
Byl odměněn, a právem, za dokonalou práci.- víceslovnou vsuvku vždy oddělujeme od ostatních částí věty čárkami. tento fakt rozhoduje o čárkách i zde. Spojka "a" nic neovlivňuje.
protože-a protože, poněvadž-a poněvadž, co-a co, jak-a jak, že-a že
Slíbili, že přijedou a že pomohou. Dav se zastavil, protože ( poněvadž ) se rozsvítila červená a protože ( a poněvadž ) tak přikazoval provozní řád. Udělal, co slíbil a co dokonale uměl. Viděli, jak se trápí a jak je ubohý.
- mezi větami vedlejšími je vztah slučovací, jsou totiž významově rovnocenné, určující ( mluvnicky ) je spojka souřadící "a".Čárku nepíšeme.
oslovení
Jiří, a co ty ? Karle, a kdo přijde po tobě ? Čárku píšeme.
a ve významu ale
Čekal dvě hodiny, a ( ale ) ona nepřišla. Čárku píšeme.
přechodníková vazba
Vešel do místnosti, a nechávajíc si klobouk na hlavě, usedl.- vždy ji od ostatních částí oddělujeme čárkami.
vedlejší věta vložená mezi dvě věty hlavní
Požádal o pomoc přítele, který stál opodál, a oba začali pracovat.- spojka a neovlivňuje, interpunkce se řídí pravidly pro oddělování vedlejších vět.
Přívlastek - psaní čárky, pravidla o čárce vůbec
několikanásobný
Červený, zelený, modrý a bílý míč.- čárku píšeme, všechny členy jsou významově rovnocenné.
postupně rozvíjející
spojení nový terénní vůz
spojení všechny naše české vysoké školy- čárku nepíšeme, každý jeden přívlastek postupně určuje následující.
konkrétní | obecné
Jan Paták, host z Košic, pobyl u nás tři dny.
konkrétní | obecné
- čárky píšeme, obecné je ve větě navíc, více o podmětu Jan Paták vypovídá - přívlastek shodný, také přístavek ( oddělujeme jej ).
Host z Košic Jan Paták pobyl u nás tři dny.
OBECNÉ | KONKRÉTNÍ
- čárku nepíšeme, stylizujeme-li větu takovémto pořadí ( od obecného ke konkrétn?mu )
rozvinutý přívlastek shodný
Rozhovor, vedený v přátelském duchu, byl příjemným osvěžením. Hračka, pohozená v koutě, byla zcela zničená.
Mlha, rozprostírající se nad údolím, houstla.- čárky píšeme, podtržené části vět nejsou celými větami, jsou to vazby polovětné. Jejich vypuštění z větného celku nenaruší význam věty.
Všichni mladí lidé usilující o vzdělání zaslouží naši pozornost. Výchova vedená v demokratickém duchu jistě přinese pozitivní výsledky.
- čárky nepíšeme, věty jsou i zde polovětnými vazbami, avšak kdybychom je vypustili, změnil by se smysl věty.
Přechodníková vazba, přechodník
přechodníková vazba
Vešla dovnitř, očekávajíc vřelé přivítání. Zahnav slepice do ohrady, šel za svou prací.- čárky píšeme, přechodníkovou vazbu vždy oddělujeme.
přechodník
Vešla zpívajíc. Zakopnuv upadl. Plačíc šlo dítko po ulici.- čárku nepíšeme, pouhý přechodník neoddělujeme. Mluvnicky jde opět o polovětnou vazbu.
Rozvinutý infinitiv
Moci mnohem dřív usoudit na skutečný stav věcí, udělali bychom vše pro záchranu této humanitární akce.- čárku píšeme, opět jde o polovětnou vazbu, kterou oddělujeme čárkami.
Odchylky od větného schématu
výrazy mimo větu
Loňské prázdniny, to byla krása ! Je opravdu krásná, ta naše Praha !- vždy píšeme čárku, v obou částech věty je hlavní výpovědí tentýž objekt :
prázdniny = byla krása
Praha = je krásná
vsuvka jednoslovná
Stalo se to tuším před týdnem. To je myslím pravda. Pojď prosím se mnou. Přišel bohužel pozdě.- čárku nepíšeme.
vsuvka víceslovná
Někdy vloni, bylo to kolem vánoc, nás navštívil. Zítra odpoledne, pokud to půjde, tě navštívím.- čárky píšeme.
Souvětí podřadné
základní typ
Ze všeho nejdříve jsem z hotelu zavolal domů, abych se ohlásil, že jsem dorazil.- jde o spojení jedné věty hlavní a dvou vedlejších - souhrnné tři myšlenky. Oddělíme je čárkami.
zvláštní spojení
Říkal, jeho výkon že je slabý. Upozorňovali ji, na náhodu aby nespoléhala.- čárku píšeme před prvním členem závislé věty.
Přímá řeč
věta uvozovací na začátku
Řekl : "Zůstali jsme sami, ale pomůžeme si."
věta uvozovací uprostřed
"Zůstali jsme sami," řekl, " ale pomůžeme si.
věta uvozovací na konci
"Zůstali jsme sami, ale pomůžeme si," řekl.
Souvětí souřadné
vztahy:
slučovací
Někteří se šli koupat, jiní se bavili hrou s míčem, stánky s jídlem a nápoji byly obleženy, ti mladší se pustili do tance s dívkami.
- jednotlivé myšlenky musíme oddělit čárkami.
stupňovací
Ke společné věci ničím nepřispěli, ba dokonce se vyjádřili velmi pohoršlivě.
odporovací
Nemyslil to s nimi špatně, ale ( a přece ) od svého rozhodnutí nechtěl ustoupit.
vylučovací
Buď se za svou nehoráznost omluvíte, nebo vás budeme muset ze svého středu vyloučit.
důvodový ( příčinný )
Denní teploty dosahují až 15°C, vždyť ( neboť ) už je jaro ( je totiž jaro ) !
důsledkový
Začali jsme příliš pozdě, a tedy ( a proto, a tak ) bude nutné naše jednání urychlit.