10. Vyšší rostliny

Do podříše vyšší rostliny zařazujeme převážně autotrofní eukaryotické rostliny, které mají v tylakoidech chloroplastů chlorofyl a, b. Tělo vyšších rostlin má soustavu vodivých (někdy jsou potlačena) a krycích pletiv.

Vývoj vyšších rostlin

Vývojově vznikly vyšší rostliny ze skupiny zelených řas. Neprimitivnější známe již z kambia, spolehlivě až ze siluru. V devonu dochází k přechodu rostlin z vody na souš. Atmosféra obsahuje již dost kyslíku, vzniká ozónová vrstva jako vrstva ochranná před ultrafialovým zářením.

V prvohorách dochází zejména k evoluci mechorostů, ke konci prvohor (přesněji v mladších prvohorách) se pak vytváří tři mohutné vývojové větve - plavuně, přesličky a kapradiny. Vývoj nahosemenných rostlin je zaznamenán v karbonu (semenné kapradiny) a jeho vrchol na samé konci prvohor vznikem cykasovitých a jinanovitých rostlin a zejména jehličnanů. Krytosemenné rostliny se pak objevují v druhohorách.

Charakteristické znaky vyšších rostlin

Přechod rostlin na souš souvisel se vznikem základu kořene, který upevňuje rostlinu v půdě a čerpá z půdy anorganické látky. S tím souvisí potřeba odvádět anorganické a organické látky - vzniká soustava vodivých pletiv - vyvíjí se cévní svazek, který má dvě části:

  1. část dřevní (xylém) - jeho nejdůležitější součástí jsou cévy a cévice tj. protáhlé buňky se zdřevnatělými stěnami, jejichž přepážky jsou rozpuštěny (u cévy). Odvádějí anorganické látky z kořene do nadzemní části rostliny. Tyto buňky zároveň rostlinu zpevňují. V době své činnosti jsou odumřelé.
  2. část lýková - její nejdůležitější součástí jsou sítkovice tj. sloupce protáhlých buněk, které zůstávají živé; buněčné stěny jsou na kratších stranách proděravělé, tvoří sítko přes které prochází cytoplazma. Sítkovice vedou organické látky ze zelených částí rostliny na místa potřeby.

Před vnějšími vlivy chrání rostlinu soustava krycích pletiv. Mohou být např. z kutinu - vytváří pak kutikulu. Styk s vnějším ovzduším se uskutečňuje pomocí průduchů, které umožňují výměnu plynů a regulují vypařování vody. Průduch se skládá ze dvou buněk svěracích (obsahují chloroplasty), mezi nimiž je průchodová štěrbina.

Vyšší rostliny dělíme podle vývojových větví do několika oddělení:

Oddělení: Ryniofyty

Nejjednodušší vyšší rostliny rostoucí v siluru a devonu. Jejich podzemní část s funkcí kořene se nazývá rhizomoid, nadzemní stonek - telom. Středem telomu probíhá dřevostřední cévní svazek. Telomy byly buď sterilní (asimilační funkce) nebo fertilní - nesly výtrusnici s nepohyblivými výtrusy (spory). Z výtrusu vyrůstala rostlina podobná rostlině nesoucí výtrusnici, která nesla haploidní samčí (spermatozoid) a samičí (vaječná buňka) pohlavní částice, jejichž splynutím vznikla diploidní zygota, z níž vyrostla nová rostlina nesoucí výtrusnici. Takový vývoj je příkladem rodozměny neboli střídání pohlavní (gametofyt) a nepohlavní (sporofyt) generace. Pohlavní a nepohlavní generace jsou samostatné, mají podobný tvar. Je to tzv. stejnotvará (izomorfní) rodozměna.

Oddělení: Mechorosty

Vyšší rostliny, u nichž soustava vodivých pletiv dosáhla jen omezeného stupně vývoje a u nichž má v individuálním vývoji převahu gametofyt na sporofytem.

Vývojově nejpůvodnější mechorosty mají jednoduchou lupenitou stélku zakončenou zeleným štětem s tobolkou, v jejichž pokožce bývají průduchy.

Většina mechorostů má stélku rozlišenou na příchytná vlákna, lodyžku a lístky. Příchytná vlákna mají funkci kořenů. V lodyžce je u některých mechorostů nedokonalé vodivé pletivo. Na povrchu je lodyžka kryta pletivem. Na lodyžku navazuje štět s tobolkou, který má u většiny mechorostů krátké trvání. Tobolka je kryta kutikulou.

Střídání generací u mechorostů

Z jednobuněčného výtrusu (ln) vyklíčí zelený prvoklíček. Na něm se vyvíjí jednoduché zelené rostlinky, které jsou buď jednodomé nebo dvoudomé. Samčí pohlavní ústrojí se nazývají pelatky, samičí pohlavní ústrojí zárodečníky. V pelatkách se tvoří samčí pohlavní buňky - spermatozoidy, které se ve vodním prostředí pohybují pomocí bičíků. V zárodečnících je nepohyblivá samičí pohlavní buňka - vaječná buňka. Oplozením, které se děje ve vodním prostředí, vzniká zygota (2n), z níž se vyvine válcovitý štět s tobolkou. Uvnitř tobolky vzniknou redukčním dělením výtrusy (ln). Během individuálního vývoje procházejí mechorosty různotvarou rodozměnou, v níž převažuje gametofyt (prvoklíček - mechová rostlinka) nad sporofytem (štět s tobolkou).

Mechorosty dělíme podle vývojových větví na dvě třídy:

1. Játrovky - mají lupenitou stélku

2. Mechy

zástupci:

Oddělení: Plavuně, přesličky, kapradiny

Vyšší rostliny, které mají tělo rozlišené na nadzemní stonek s listy a podzemní kořeny. Vývojově původnější jsou u nich vedlejší kořeny. Vývojově původnější jsou u nich vedlejší kořeny.

Pokožku kořenů tvoří jediná vrstva buněk, jejichž vnější stěny neobsahují kutin. Na apikální části kořene vznikají z buněk pokožky kořenové vlásky, které zvyšují absorpci kořene. Vzrostlý vrchol kořene je chráněn čepičkou. Plavuně, přesličky, kapradiny mají v kořenech radiální cévní svazky - paprsčitě se střídají část dřevní a lýková.

Střídání generací u plavuní, přesliček a kapradin

Druhy v těchto odděleních procházejí různotvarou rodozměnou, v níž převládá sporofyt na gametofytem.

Pohlavní generace - gametofyt - se nazývá prokel. Prokel má rozmanitý tvar, může být oboupohlavný (nese pelatky i zárodečníky) i jednopohlavný. U vývojově pokročilejších druhů dochází k rozlišení výtrusů:

  1. na samčích výtrusnicových listech se vytvářejí samčí výtrusnice, které obsahují drobně samčí výtrusy (mikrospory), jež dávají vznik samčím proklům s pelatkami
  2. na samičích výtrusnicových listech vznikají samičí výtrusnice obsahující velké samičí výtrusy (makrospory), které dávají vznik samičím proklům se zárodečníky

Taková rodozměna se nazývá různotvará různovytrusá rodozměna. Na ni pak navazuje vývojový stupeň, na němž dochází k vývoji vajíčka a semene.

Plavuně, přesličky a kapradiny jsou paralelní vývojové větve, které se začaly vyvíjet v prvohorách.

PLAVUNĚ

Rostliny, u kterých vyrůstají na plazivém stonku vzpřímené větve zakončené vidlicí obvykle 2 výtrusnicových klasů. Všechny druhy plavuni jsou u nás chráněny.

Zástupci:

PŘESLIČKY

Přesličky jsou byliny s článkovanými oddenky a lodyhami s drobnými nazelenalými šupinovitými listy vyrůstajícími v přeslenu. Z plazivého oddenku vyrůstá na jaře hnědá lodyha ukončená výtrusnicovým klasem tvořeným výtrusnicovými listy.

V nich vznikají výtrusy se 4 hapterami, které spojují výtrusy ve shluky. Ty jsou pak větrem odnášeny pryč od mateřské rostliny. V létě pak z oddenku vyrůstá zelená letní lodyha.

Zástupci: přeslička rolní

KAPRADINY

Rostliny, u kterých vyrůstají z oddenku velké složené listy. Mladé lístky jsou spirálovitě stočené. Na rubu listu vyrůstají výtrusnice sdružené do výtrusnicových kupek. Kupky jsou až do zralosti chráněné blanitou ostěrou. Stěna výtrusnic není ve všech částech stejná. Obsahuje i buňky s nerovnoměrně tlustými stěnami, které jsou uspořádány do prstence.

Zástupci:

Význam vyšších rostlin

Vyšší rostliny jsou vlastně nejvyšším stupněm vývoje rostlin vůbec. Jejich hlavní význam spočívá v tom, že produktem jejich fotosyntézy je kyslík a organická látka - glukóza, důležité pro život všech živočichů i člověka. S tím souvisí i skutečnost, že mnoho vyšších rostlin slouží člověku i živočichům jako potrava a dodává do těla látky, které tělo není schopno samo vyrobit.

Chceme-li mluvit o významu vyšších rostlin podrobněji, nesmíme opomenout, že z rostlinné hmoty (převážně plavuní, přesliček a kapradin) nahromaděné v prvohorách vznikaly sloje kamenného uhlí. Těla rostlin (např. dřevo), různé rostlinné výtažky jsou výchozí surovinou pro řadu průmyslových odvětví (dřevařský, kosmetický, farmaceutický průmysl apod.). Rostliny regulují vodní systém v přírodě (např. mechorosty jsou schopny zadržet množství vody a chrání tak půdu před vyschnutím; rašeliniště jsou často napajedly pro vodní toky), ovlivňují podnebí.

Všeobecně můžeme říci, že každá rostlina má svůj specifický význam jak pro přírodu, tak pro člověka.